Tento základ si jistě pamatují i muži kteří si prošli vojenskou základní službou. Na vycházku vás bez toho ani nepustili. Na bráně vás mohl nadřízený či služba kontrolovat a otázat se, zda šitíčko máte. Při kladné odpovědi se muselo ukázat, při záporné vás vrátili zpět a musel jste si toto náčiní obstarat. Obrana vlasti tedy záležela na zrovna na vycházce utrženém knoflíku, který si pomocí šitíčka mohl zručný voják vyspravit. Pokud si vzpomínám, již se nikdo neptal, zda to dotyčný umí. To nikoho nezajímalo. Ale šití mít musel.
Někomu se to přeneslo i do civilu a tahali s sebou šití i na vandr. Ačkoli jej nikdy nepoužili, měli jej s sebou.
Něco podobného, ale ve větší míře měly doma naše babičky a prababičky. Vzpomínám si, jak rád jsem se v tom hrabal. Byla to proutěná skříňka vycpaná vatou, kde byl již řečený základ, tedy jehly a nitě, ale také spousta věcí tajemných. Pokud jsem nevěděl k čemu slouží. Babičky vždycky říkávala, že pokud něco nevím, mám se tázat. Budu prý o to chytřejší. Tak jsem se vlastně dovídal, co je to navlékáček, hříbek, štupovačka a další a další věci, které již dnes mladé hospodyně neznají. K čemu také. Když se někde udělá díra, koupí se nové a je to. Asi žádná žena již ponožky neštupuje.
Nitě už tehdy y byly různě hrubé a různých barev. Babička přesně věděla, která nit je která a kterou kam použít. Já se v životě omezil na takzvanou režnou nit neboli surovou, která byla pevná a já s ní šil vždy a všechno. Dnes se dá ještě také koupit, avšak její kvalita je mizerná. Tehdy jste ji rukou neurvali, dnes to dokáže každý bez námahy.
Pokud byste si chtěly, vážené dámy, nitě pořídit, pak tedy neváhejte a klikněte na odkaz zde v tomto článku. Budete pak přeneseny do internetového obchodu, kde je tento sortiment hojně zastoupen. Vy si jen vyberete potřebné barvy a materiál, a to vám přijde až domů.